Tento přístup můžeme použít, pokud jsme si jisti, že vlastnost "constructor" obsahuje správnou hodnotu.

Například pokud se nedotkneme standardní vlastnosti "prototype", pak bude tento kód zaručeně fungovat:

function Uživatel(jméno) {
  this.jméno = jméno;
}

let uživatel = new Uživatel('Jan');
let uživatel2 = new uživatel.constructor('Petr');

alert( uživatel2.jméno ); // Petr (funguje!)

Funguje to, protože Uživatel.prototype.constructor == Uživatel.

…Ale pokud někdo dejme tomu přepíše Uživatel.prototype a zapomene znovu vytvořit constructor, aby odkazoval na Uživatel, pak to selže.

Například:

function Uživatel(jméno) {
  this.jméno = jméno;
}
Uživatel.prototype = {}; // (*)

let uživatel = new Uživatel('Jan');
let uživatel2 = new uživatel.constructor('Petr');

alert( uživatel2.jméno ); // undefined

Proč je uživatel2.jméno undefined?

Takto funguje new uživatel.constructor('Petr'):

1. Nejprve hledá constructor v objektu uživatel. Nic.
2. Pak postupuje řetězcem prototypů. Prototyp objektu uživatel je Uživatel.prototype a ani ten nemá žádný constructor (protože jsme ho „zapomněli“ správně nastavit!).
3. Postupuje řetězcem dále nahoru. Uživatel.prototype je planý objekt a jeho prototypem je vestavěný Object.prototype.
4. Nakonec pro vestavěný Object.prototype je vestavěný Object.prototype.constructor == Object. Ten se tedy použije.

Nakonec tedy máme let uživatel2 = new Object('Petr').

To pravděpodobně není to, co chceme. Rádi bychom vytvořili new Uživatel, ne new Object. To je důsledek chybějící vlastnosti constructor.

(Jen pro případ, že vás to zajímá: volání new Object(...) konvertuje svůj argument na objekt. To je teoretická záležitost, v praxi nikdo nevolá new Object s hodnotou a obecně vůbec nepoužíváme new Object k vytváření objektů.)