Globální objekt

Globální objekt poskytuje proměnné a funkce, které jsou dostupné všude. Standardně jsou to ty, které jsou vestavěny do jazyka nebo prostředí.

V prohlížeči se jmenuje window, v Node.js je to global, v jiných prostředích může mít jiný název.

Nedávno byl do jazyka přidán standardizovaný název globálního objektu globalThis, který by měla podporovat všechna prostředí. Všechny významné prohlížeče jej podporují.

Zde budeme používat window, jelikož předpokládáme, že naším prostředím je prohlížeč. Pokud váš skript má běžet v jiných prostředích, je lepší místo něj používat globalThis.

Ke všem vlastnostem globálního objektu lze přistupovat přímo:

alert("Ahoj");
// je totéž jako
window.alert("Ahoj");

V prohlížeči se globální funkce a proměnné deklarované pomocí var (ne let/const!) stávají vlastnostmi globálního objektu:

var gVar = 5;

alert(window.gVar); // 5 (stala se vlastností globálního objektu)

Stejný efekt mají deklarace funkcí (příkazy s klíčovým slovem function v běhu hlavního kódu, ne funkční výrazy).

Prosíme, nespoléhejte se na to! Toto chování existuje z důvodů kompatibility. Moderní skripty používají JavaScriptové moduly, v nichž se takové věci nedějí.

Kdybychom místo toho použili let, toto by se nestalo:

let gLet = 5;

alert(window.gLet); // undefined (nestala se vlastností globálního objektu)

Je-li hodnota tak důležitá, že byste ji chtěli učinit globálně dostupnou, uveďte ji rovnou jako vlastnost:

// učiní informaci o aktuálním uživateli globální, aby k ní mohly přistupovat všechny skripty
window.aktuálníUživatel = {
  jméno: "Jan"
};

// někde jinde v kódu
alert(aktuálníUživatel.jméno);  // Jan

// nebo, máme-li lokální proměnnou s názvem „aktuálníUživatel“,
// načteme ji přímo z objektu window (bezpečně!)
alert(window.aktuálníUživatel.jméno); // Jan

Tím chceme říci, že používání globálních proměnných se obecně nedoporučuje. Mělo by jich být co nejméně. Návrh kódu, v němž funkce přijímá „vstupní“ proměnné a produkuje určitý „výstup“, je čistší, méně náchylný k chybám a snadnější na otestování, než když funkce používá vnější či globální proměnné.

Využití pro polyfilly

Globální objekt používáme k testování, zda jsou podporovány moderní vlastnosti jazyka.

Například otestujeme, zda existuje vestavěný objekt Promise (neexistuje v zastaralých prohlížečích):

if (!window.Promise) {
  alert("Máte zastaralý prohlížeč!");
}

Pokud neexistuje (řekněme, že jsme ve starém prohlížeči), můžeme vytvořit „polyfilly“: přidáme funkce, které toto prostředí nepodporuje, ale v moderním standardu existují.

if (!window.Promise) {
  window.Promise = ... // vlastní implementace moderní vlastnosti jazyka
}

Shrnutí

• Globální objekt obsahuje proměnné, které by měly být dostupné odkudkoli.

  Patří sem vestavěné prvky JavaScriptu, např. Array, a proměnné specifické pro určitá prostředí, např. window.innerHeight – výška okna v prohlížeči.

• Globální objekt má univerzální název globalThis.

  …Častěji se na něj však odkazují názvy „ze staré školy“ specifické pro jednotlivá prostředí, např. window (prohlížeč) nebo global (Node.js).

• Do globálního objektu bychom měli ukládat hodnoty jen tehdy, pokud jsou v našem projektu doopravdy globální, a udržovat jejich počet na minimu.

• V prohlížeči, pokud nepoužíváme moduly, se globální funkce a proměnné deklarované pomocí var stávají vlastnostmi globálního objektu.

• Aby náš kód zůstal do budoucna odolný a lépe srozumitelný, měli bychom přistupovat k vlastnostem globálního objektu přímo, např. window.x.